Okolí

Dlouhé travnaté pláně táhnoucí se od jedné části ostrova k druhé. V místních končinách se to přímo hemží lidmi, kteří trpí úchylkou pro hmyz, speciálně pro motýly. V krajině se v podstatě nenachází nic zajímavého, jen několik menších vesniček a spousta polí, na kterých se pěstují plodiny všeho druhu, které se vyvážejí snad po celém ostrově. Život zde působí jednoduše a nudně.

Shichiro Uchiha

Po dlouhé a vyčerpávající cestě skrze průsmyk se konečně dostal na okraj plání. Rozhlédl se po polích a lukách a na tváří se mu objevil úsměv. Cesta tudy mu ubíhala rozhodně rychleji, protože to panorama bylo prostě něco, co po rutině kamene a šedi člověka vytrhne a dá mu energii. Trvalo mu asi třičtvrtě hodiny pomalé chůze, než našel řeku. Když k ní dorazil, tak se vydal po jejím proudu směrem k prastarým pralesům, kde se měl nacházet jeho cíl.

Pro budí se poblíž brány do vesnice ve křoví a říká si sakra, jak dlouho jsem tu asi spal? NO neměl bych se zdržovat, radši mažu do vesnice zkontroluje si jestli má všechno a vyráží ke stanu kageho.

Po pár minutách cesty od kageho vyjde ven z vesnice a už míří do druhé vesnice, snad to nebude problémuvé pomyslím si a pokračuji dál v cestě, kde už se začínám soustředit na chakru aby mě někdo nepřepadl

Shichiro Uchiha

Pomalu kráčí podél řeky a nese svou kořist z mise. Po asi půl hodině cesty se rozhodne, že za tmy už k průsmyku pokračovat nebude, protože by to byla velice nebezpečná cesta. Zastaví se tedy na louce v ústraní a položí bednu stranou do trávy tak, aby ji měl na očích při tréninku, ke kterému se chystal. Už dlouho tu techniku měl v hlavě a teď se ji chystal realizovat. Jevila se mu jako velice dobrá kombinace útoku a obrany. Spočívala v tom, že nahromadil chakru katonu okolo svého těla a jejím uvolněním vytvořila ohnivou vlnu podobnou explozi. Tak se mu tedy jevila v hlavě. Pustil se tedy do tréninku, který se zatím sestával jen ze snahy zkoncentrovat ohnivou chakru okolo jeho těla.

Shichiro Uchiha

Bylo to krásné, odlehlé, tiché místo. Shichirovi se tu trénovalo více než dobře, tak se tu rozhodl nějaký čas trávit tréninkem. Po pár dnech mu však došli zásoby, které sebou měl na cestu a tak musel trénink přerušit, zbalit si sakypaky, vzít bedničku a vydat se na cestu k průsmyku. V hlavě přemýšlel nad tím, že na tohle místo by mohl chodit trénovat častěji.

Shichiro Uchiha

Konečně se dostal po dlouhé cestě skrze průsmyk a mohl si oddechnout. Tu cestu začínal přímo nesnášet. Pomalu vykročil po pláních a zase ho zalil ten příjemný pocit ze zedjší krajiny. V hlavě si kreslil cestu, kterou se musí vydat, aby se co nejrychleji dostal do hor a jeho nohy ji následovali.

Prochází pláněmi. Sem tam zahlédne nějaké lidi, co chytají nejrůznější hmyz. Někdy mu v cestě stojí pole, ale nezdržoval se s obcházením, má svou misi a musí ji splnit co nejdříve.
Vesnice Horalů v Zasněžených Horách.. Docela daleko.. Doufám, že potkám někoho, s kým bych změřil síly.. zamyslím se. Chvíli mi to vrtá hlavou, ale brzy mám zase čistou hlavu a pokračuji dál..

Rychlým tempem vedu naši skupinu, chci se vyhnout jakémukoliv kontaktu se shinobi z blízké vesnice, a tak nás vedu ještě podél moře, kde by se neměl snad nikdo nacházet. Čas od času se otočím a zkontroluji zda mě ti dva následují, ale jinak si jich nevšímám.

Kumori Toorima

Keď sme dorazili do dalšej oblasti docela ma zamrazilo. "Uh.. mal som si zobrať aspoň mikinu" - povedal som si pre seba. Pokračoval som v tom mraze za nimi. Chvíšku som ich počúval a pokračoval dalej za nimi. Neplánoval som sa pripájať do akejkoľvek konverzácie a keď bude treba pomoc tak sa trošku prispôsobím.

Shichiro Uchiha

Po několika hodinách cesty si konečně proklestí cestu skrze prales a dostane se na pláně. Na tváři se mu znovu objeví úsměv, když prochází kolem místa, kde nedávno trénoval. Pohled mu sklouzl do dáli, kdy leží malá vesnička. Rychle však myšlenku na to vytěsnil. Byl přeci shinobi a tohle nebyl život, jaký na něj čekal a ani jaký by skutečně chtěl.

Konečně dorazím z toho velkého pralesa do čistých a přehledných plání. Tady se už orientuje lépe.. pomyslím si a pokračuju přes pláně až do Kusy.

Po chvíli cesty už vidím brány mé vesnice, tak s chutí přidám do kroku, aby se neřeklo že se loudám.

Dojde zde až z Bokusokageho budovy a míří rovnou do pralesa, kde čeká jeho cíl.
Jak já to místo nesnáším !! Klidně lupiči, Nukenini, jen né domorodci v pralese.. pomyslím si smutně, ale život je boj a s vražedným úsměvem míří do pralesa.

Po chvíli cesty už je skoro u pralesa, pořád se vražedně usmívá a v jeho očích jde vidět touha po krvi. Buď mi hráblo nebo jsem už dlouho nikoho nezabil, hehe.. zasměje se a už se těší na hloupé domorodce.

Rychlým tempem přeskáču přes zdejší louky a cestou hodím nevraživý pohled na shinobiho, co proběhne kolem. Hlavou mi stále víří myšlenky o nedávnem boji a Kanovu naprosto zbytečném vraždění, ale snažím se je vyhnat a dostat se do vesnice co nejdříve, abych se vrátila k tréninku.

Konečně překročím hranici mezi pláněmi a pralesem. Konečně !! pomyslím si, když vejdu s radostí do plání a mířím do Kusagakure.

Po chvíli cesty už vidím brány mé nejoblíbenější vesnice. Trochu se rozeběhnu, možná i s radostí ze splněné docela obtížné mise.

Doraźim k bráně do kusagakure, mému domovu, a pokračuji dále abych zašel ke kagemu a pomýšlím si sákra, to to trvalo, než jsem semka došel, snad mě nikdo nepostrádal

Prešla som cez bránu Kusagakure bez nejakých problémov. Bola som zabalená v plášti a ozjabalo ma, už len pri myšlienke na Yukigakure. Pevnejšie som sa do plášťa zabalila a pozrela som sa na pláne, ako aj na ohromne veľký prales, ktorý sa nachádzal za nimi. Rozhodne ma čakal dlhá cesta, dlhšia než mi bolo milé. Mala som však cestovanie rada a vedela som, že ma blbá nálada o chvíľku prejde. Načo sa stresovať teraz ? ešte som v Yukigakure nebola, zatiaľ bolo stále pekne teplúčko a slnečno. Nakoniec som však už nemohla čakať dlhšie. Keďže som si chcela šetriť energiu, vyšla som miernym krokom na jednu z ciest, ktoré viedli ku ceste, ktorá viedla ku Yukigakure. V duchu som si odriekavala snáď všetky modlitby ktoré som poznala, aby bolo v Yukigakure aspoň niekoľko stupňov nad nulou. O nejaký čas som prešla hranicou do pralesov, opustila som územie pláně a vydala som sa cez dlhú púť priamo do Yukigakure no sato.
(presun)

Přijdeme i se Seikatsu do plání. Ještě ti něco řeknu. Dej si pozor na Shamany mezi domorodci. Jeden z nich uměl legendární techniku, Suiton: Suishoha. Je to jedna z nejsilnějších suiton technik. O těch banditech nic nevím, na ně si dej největší pozor.. vykládám a odcházím do pralesa.

*Dobře...budu tedy pořádně sledovat okolí...jak jsi na tom ty?? co umíš?? a se zájmem se na něj podívá...já umím jen nějaké suiton techniky...takže nám v případě nebezpečí pomůžu aspoň s tím...*

Já mám dost chakry. Ostatní uvidíš až v akci.. řeknu. Už jsme skoro v pralese. Nedaleko je hranice, měli by jsme si pospíšit.. pomyslím si, jdu trochu rychleji a se Seikatsem přecházíme hranice plání a pralesa.

Shichiro Uchiha

Opustí průsmyk a spočine na pláních, takže se myšlenkami opět vrátí k dumání nad tou technikou. Najednou ho to napadne. Tak nějak mu dojde, jak by to mohlo jít. Zrychlí tempo, až přejde v běh a asi hodinu hledá to odlehlé místo, kde kdysi trénoval. Když ho konečně najde, rozhlédne se okolo, jestli se někdo nedívá a pustí se do zkoušení techniky. Složí ruční znamení, během čehož nahromadí chakru v plicích a zařve "Katon: Gōryūka no Jutsu!", načež chakru prudce vyplivne a se jí snaží tvarovat do obřího projektilu ve tvaru hlavy draka. S úsměvem sleduje, jak obří ohnivý projektil míří kdesi k nebi a ztrácí se v oblacích. To byla přesně ta technika co si představoval. Spokojeně tedy pomalým tempem vyrazí směrem k lesu. Když se asi po deseti minutách podíval na oblohu, zjistil, že se začali stahovat mraky, jako by se schylovalo k bouři. Předtím na nebi nebyl ani mráček a teď tohle? Žeby to mělo nějakou spojitost s..? Ale né, to je nesmysl. Přeci by jedna technika takového rázu neměla dostatečný efekt na to, aby přivolala bouřku, déšť či něco podobného. přemítá v hlavě, ale to už se mu na obzoru jeví prales a tak přidá do kroku, aby se tam dostal dřív, než by případně začalo pršet.

Procházím směrem od tý vesnice jak tam pracuju pro toho kageho. Je mi fajn protože vím že jdu dělat úžasnou práci a hlavně záslužnou. Odházet kamení z průsmyku je přece práce hodna mých kvalit. Jdu s úsměvem a přemýšlím, že kdybych nerozrazil dveře, mohl jsem mít třeba nějákou normální misi.

Furasshu

Furasshu konečně vyšel z průsmyku a dorazil na pláně. Konečně se tedy mohl nadechnout normálního vzduchu, ale neotálel ani chvilku a šel zase dál na cestu. Čeká mě ještě počádný kus cesty. Řekl a pokračoval.

Furasshu

Furasshu prochází pralesem na plániny, a potom jde rovnou dál.

Shichiro Uchiha

"Konečně!" zasýpal, když se konečně proklestil z lesa ven. Jeden by si řekl, že ho může těšit, že má půl cesty za sebou, ale on měl v hlavě jen hrůznou cestu, která mu ještě zbývá. Naštěstí cesta skrze pláně byla z těch méně nepříjemných, protože zde nebyl příliš členitý terén, porost mu nebránil na každém kroku a nějaké extra vedro tu taky nebylo.