Okolí

Doslova pláně. Tak by popsal každý tuto oblast. Vede zde jasně značená cesta z ledu na které se z nějakého důvodu neudrží ani sníh, který zde padá velmi vydatně. Často zde zuří sněžné bouře a člověk, kterého zde zastihnou, má vážný problém, neb v okolí se nalézá maximálně několik malých kamenů, za které se opravdu schovat nelze. Na začátku ledové cesty je několik značení, aby nikdo nesešel z cesty - mimo ní je totiž místy i několikametrová závěj sněhu, do kterého je opravdu velmi snadné zapadnout.

Po tom co jsem sem dobšěhnul a po del´šim hledání našel i vchod do vesnice jdu přímo k vesnici, ale přemýšlím, jestli bych neměl za kagem jít až zítra, už je dost pozdě

Kaori Matsumoto

Jak jsem šla z budovi kageho mířila jsem přímo na místo určení tudíž k bráně vesnice. Měla jsem ještě čas tak jsem se posadil na zem ajen tak koukala na nebe.

Přiletím a ´řikám si, ještě mám pár minut, dojdu tedy k bráně, a tam už sedí jedna z dvou dívek,... ta co má skrytou v sobě hroznou chakru. Přijdu k ní, pousměju se a kývnu hlavou na pozdrav, pak se opřu o zeď a snažím se vypadat tajemně

Kaori Matsumoto

Koukla jsem se kolem sebe a uviděla toho kluka se kterým jsme měli jít na misi. ,,Hmmm" kývla jsem na něj jako na jakýsi pozdrav a dále se dívala před sebe.Nestála jsem příliš o pozornost.Hlavně ne o takovou pozornost ze které bych vyšla jako divná osoba. Jediný člověk na kterého jsme čekali byla Rin.Tahle dívka mi připadala docela milá.Na někoho koho jsem znala krátkou chvíli a tak jsem si na tváři držela neutrální výraz.To jak se tvářil ten kluk jsem nechávala daleko za sebou protože mi to ani nijak zajímavé nepřišlo.Měla jsem dojem že jedinej člověk co je tu nějak divnej jsem právě já.

Přijde i ta druhá dívka, pokynu na ni hlavou na pozdrav a řeknu ehm, tak nějak se vlastně neznáme, takže ještě než vyrazíme,... já jsem Shima Kox (nekecám, postava neví z jakýho je klanu), můžu se vás zeptat na vaše jména, či jak vás mám oslovovat? po dopovězení se opět na chvíli pousměje, ikdyž né moc znatelně.

Kaori Matsumoto

Jakmile Rin došla jen jsem kývla hlavou a postavila se na nohy. Hmmm Kox jo? Projelo mi hlavou a trochu jsem se pro sebe pousmála. ,,Jsem Kaori.No nevím jestli bych Vám o sobě měla něco říct" pronesla jsem trochu znuděně a hned na to jsem se pomalu vydala na cestu. ,,Ale pokud má někdo nějaké otázky ráda odpovím" dodala jsem a očima se podívala právě na Koxe.Netušila jsem o co by se tak mohla zajímat Rin ale i tak bylo dobré utvořit přátelské vztahy.Tedy podle mě.

po tom co se kaori představí a vyrazí, tka jdu za ní a pomyslím si nějaké otázky? sice by mě hodně zajímalo, co je to v tobě ukryto za chakru, ale rýpat se v tom nechcu, ještě bych tě mohl urazit, nebo naštvat, navíc když se skoro neznáme,... to mi přijde nemorální tak následně odvětím ne, nic moc, akorát doufám, že vám nevadí, že jsem z jiné vesnice, jelikož asi nemáte žádný důvod věřit mi.

Kaori Matsumoto

Zastavila jsem se po tom co Kox promluvil.Ne že by mi tohle přišlo jako rýpání ale i já byla člověk co si občas rád rýpnul a tak jsem se trochu zamračila. ,,Jeden podraz z tvé strany,jeden důvod k tomu abych ti ublížila a věž mi že to udělám bez mrknutí oka" promluvila jsem dost neutrálně takže nemohl vědět jestli jsem to myslela jako žert nebo jestli jsem to myslela smrtelně vážně. I když pole mého stálého výrazu si mohl myslet to druhé. Zase jsem se otočila a raději šla cestou kterou jsme měli jít.Na tváři se mi při tom objěvil malý úšklebek.Už dlouho jsem nešla takhle s někým na nějakou misi.Dalo by se říct že tohle byla první mise a tak jsem si ji chtěla užít.I když jsem měla značné obavy z toho aby se nestalo to co při jednom z mích tréninků.

Ujmu se vedení nad naší úžasnou družinou a vyrazím svižným během vpřed, je potřeba se před misí trochu rozhýbat. Běžím vprostřed cesty a mám co dělat, abych mi nesklouzla noha z ledové cesty. "Takže, dle vašich zbraní, hádám že všichni jsme tu šermíři, eh?" prohodím za sebe spíš jen, aby se neřeklo. Po cestě se zabalím do pláště, který jsem do nýnějška měla úsporně složeny v jedné z brašen. "Odhaduji správně, že tudy jste každý již cestoval, eh?" zeptám se po dalších pár minutách cesty, když jsem donucena abych si přes obličej přetáhla i šátek, neb začíná nepříjemná sněhová přeháňka.

Kumori Toorima

No konečne sa objavili... bože.. tj otrava. Ayame síce niečo povedala ale nemal som náladu zrovna konverzovať a tak som len tak automaticky pohol hlavou ohľadom kladnej reakcie. Pokračoval som za nimi ignorujúc čo sa dialo okolo mňa.

Kane Zan'nin'na ha
Bežal som vedľa Ayame a prezeral si okolie Áno to áno Šiel som tadiaľto . Na jej otázku ohľadom šermiarov som odpovedal neskôr Ten vzadu neviem čo je zač ale ja niesom šermiar šalej som bežal a pozrel som k oblohe schyľovalo sa k búrke tak som sa prudko otočil do strany Poďte tadiaľto je tú cesta ak budeme mať šťastie bude dosť zamrznutá ak nie takk ..... uvidíme potom.. povedal som a šiel krížom k lesu

Dorazí s holkama a vězněm, který má stále svázané ruce ke bráně vesnice a míří přimo ke kagovi, kaori jde za ním a pěkně ho hlídá, rin jde vedle mě (odmítám čekat než postnou)

naposled se ohlídne a říká si no pozitivní na otm je, že jsem aspoň viděl nějaké zvláštní a hezké kunoichi a už rychle mizí k sobě do vesnice, protože na této misi už byl přestrašně dlouho

"R...ra..raz..-d..dva.." Mumlala som si spoza šál. Na nohách som bola už niekoľko hodín a naozaj som netušila, koľko toho ešte znesiem. Pár krát som sa musela brodiť cez sneh ktorý sa pochopiteľne dostal i cez plášť k môjmu telu. Bola som stuhnutá na kosť, moje reflexy ako aj pohybová schopnosť nemala ďaleko od bodu mrazu. Hýbala som sa už skôr mechanicky a o nejakom svedomitom náznaku ostražitosti sa nedalo ani hovoriť. Toto bolo pre mňa stvárnenie pekla, aspoň keď som stále bola v tomto oblečení. Vážne som dúfala že za túto misiu dostanem zaplatené a že ma ten týpek neokašlal. Plášť totiž netesnil, aspoň nie tak akoby mal. Dokonca aj prefukoval čo bol naozaj horor. Znova sa do mňa oprela vlna snehových vločiek a mne ostávalo iba skrčiť hlavu a pokračovať ďalej. Nohy som už takmer necítila.. vlastne som necítila takmer vôbec nič ! Nakoniec som pred sebou zaznamenala siluetu brány do dediny. Tá radosť.. tá eufória sa ani nedala popísať. V momente som sa cez všetkú bolesť rozbehla dovnútra !
(presun)

Shichiro Uchiha

Překročí hranice tundry a dostane se až na ledové pláně. "Do háje.. z deště pod okap!" zamrmlá si potichu pro sebe a začne si zase střídavě třít ruce o sebe a dýchat si na ně. Naštěstí se cesta do vesnice hledá docela snadno, protože do ní vede vcelku dobře protažená cesta.

Shichiro Uchiha

Objeví se opět na ledových pláních, kde zrovna sněží a vane vítr. Naštěstí teď už má teplý plášť, do kterého se zabalí, takže mu není tolik zima a zároveň ho ani neřežou poryvy větru. Pomalu dojde k cestě, po které by měla jet obchodní karavana a na její boku si rukama v závěji vyhrabe díru, do které se schová, aby se kryl před větrem a zároveň aby byl dobře schovaný. Nevěděl, jak rychle sem karavana dorazí, ale něco mu říkalo, že v noci tudy asi cestovat nebude. Zrovna tudy nebylo nejšťastnější volbou cestovat v noci. Aktivoval tedy svůj Sharingan, aby si čekání na karavanu mohl krátit tréninkem té klanové techniky.

Shichiro Uchiha

Po několika hodinách skončí s tréninkem techniky, deaktivuje Sharingan a jen v podřepu se zavřenýma očima mapuje jakoukoliv chakru, která by se k tomuto místu přiblížila. Po pár hodinách, kdy tudy prošlo jen pár pocestných, konečně nedaleko ucítil více chaker. Nemohl si být jistý, jestli je to karavana nebo ne, ale rozhodl se, že se připraví. Vylezl tedy ze svého úkrytu a na třech místech na cestě zahrabal po pár čísel sněhu výbušné lístky tak, aby napáchali co nejvíce plošných škod. Místa zahladil tak, aby nevypadala nápadně a vrátil se do svého úkrytu. Nyní už se ani tolik nesoustředil na chakru, ale spíše na svůj sluch. Bylo mu jasné, že taková karavana bude vydávat hluk a on potřeboval odpálit lístky přesně tak, aby poškodili co největší část.

Karavana pokračuje pomalu kupředu, když tu se náhle zastaví. Slyšíš povyk a je ti jasné, že se něco děje. Když vyhlédneš, zjistíš že karavana stojí a muži z dálky hledí k místům, kde si zahrabal lístky. Nějak je odhalili. Jakoby to nestačilo, jeden ze tří strážců karavany se podívá tvým směrem, i když by tě neměl vidět. Za pár vteřinek křikne a muži oběhnou místa s výbušninami, jen jeden zůstane u karavan. Zbylí dva, jeden s katanou a druhý s aktivovaným Byakuganem, se k tobě velmi rychle blíží.

Shichiro Uchiha

Zatraceně, jak si toho mohli všimnout? A jak si sakra mohli všimnout mě? přemýšlí nad tím, ale to už musí opustit svůj úkryk a ukočit rychle dozadu tak, any viděl na ty chlápky stojící na závěji. Složil rychle ruční znamení a s výkřikem "Katon: Hōsenka no Jutsu!" na ty po pravé straně pošle sprchu ohnivých koulí.

Muži, na které míří tvůj útok se semknout, a jeden z nich ze země vytáhne dotonovou zeď, která jutsu zastaví. Mezitím si všimneš, že ten s katanou na závěji je již o dost blíž a rozzáří se mu meč raitonovou chakrou, ten druhý zpomaluje a drží se pár kroků za ním.

Shichiro Uchiha

Zatraceně, těch je.. zalamentuje si v duchu a opět se odrazí do pořádného úskoku dozadu, během kterého hodí několik shurikenů po těch nalevo. Hned jak dopadne se přikrčí, pravačkou sáhne po kataně a aktivuje Sharingan.

Muž s raitonovou chakrou na kataně s posměšným výrazem odrazí shurikeny a zaboří meč do sněhu, sníh trochu roztaje a následně jen díky Sharinganu vidíš, jak se k tobě blíží raitonová chakra. Jedná se však o krátký výboj, mělo by se mu dát snadno uhnout.

Shichiro Uchiha

Rychle vyskočí do vzduchu, aby se vyhnul výboji a zároveň získal alespoň trochu přehled nad situací. Musím je donutit rozdělit síly. Bojovat proti tolika lidem naráz by mi dalo zabrat víc, než si můžu dovolit. proběhne mu hlavou a za letu složí ruční znamení, načež s výkřikem "Katon: Gōryūka no Jutsu!" pošle obří projektil ve tvaru dračí hlavy rovnou na karavanu v zádu. Teď by snad měl někdo z muží jít zpátky bránit karavanu. A pokud ne, tak alespoň o problém méně.

Tvůj útok na karavanu opětovně nevyjde, byť prorazíš bez problému první dotonovou zeď, za ní se objeví další, snad dvakrát tak silná, o kterou se technika zastaví. Jen díky Sharinganu stále vidíš, že za stěnou pořád stojí a nikam se nehýbají, zjevně hodlá dál strážit karavanu. Mezitím se k tobě ten s Raitonovým mečem příblíží již na dva metry a opetovně koncentruje větší množství chakry. Hyuuga se tě pokouší oběhnout ze zadu.


(Pro představu, ty stojíš někde mimo cestu, ne? Hyuuga + raitonář tě pronásledují a na cestě zůstala stát karavanu společně s Dotonářem, který postavil mezi tebou a karavanou zeď.)