Obytná oblast

Obytná oblast zabírá snad největší část Yukigakure no Sato. Je tvořena malými obchůdky, ramen shopy, restauracemi, ale hlavně domy, které jsou opětovně z kamene dovezeného z hor. Domy jsou většinou kostkovitého tvaru beze střechy, jakou staví ostatní vesnice. Je to vyloženě jen kostka. Domy nejsou dvakrát velké, ale poskytují člověku vše, co chce. Lze zakoupit i o hodně větší domy s lepším vybavením, to však stojí nespočetně peněz nebo nutnost stát se významným obyvatelem.

Kaori Matsumoto

Pomalými kroky a s rukama v kapsách jsem kráčela po ulici.Nějak jsem netušila co dělat. Od chvíle co jsem byla ve vesnici jsem si připadala jako kdybych tam byla navíc. Chvilkami jsem pozorovala lidi kolem sebe.Nepřišli mi nijak zajímavý ale kdo jsem abych je mohla soudit. Podle vzhledu mi připadali docela normální.I když jsem se nemohla zbavit dojmu že na mě všichni civí. Ale to snad bylo způsobeno tím starým zvykem. Všichni na mě hleděli s odporem který mi vadil. Za celou dobu co jsem byla ve vesnici jsem nepotkala nikoho s kým bych se mohla bavit a tak jsem se jen potulovala kolem abych mohla zabít čas.

Kaori Matsumoto

Šla jsem si znuděně dál když v tom mě zastavila nějaká holka.Nevím proč ale něco mi na ní přošišlo zajímavé.Možná její dlouhé vlasy nebo výraz v obličeji. ,,Nani?" vyhrkla jsem ze sebe a rozhlédla se kolem. ,,Etooo, asi bych ti to měla ukázat.Nejsem zrovna expert na vysvětlování cesty" trochu rozpačitě jsem se pousmála a poškrábala se na hlavě. Jedno mi okamžitě došlo. Rozhodně nebyla místní. I mezi místními se rychle rozšířila informace o krvelačném démonovi kterého jsem měla uvnitř těla.Ale tahle dívka se na mě dívala jinak než ostatní. Byla jsem si téměř jistá že to neví a upřímně řečeno jsem byla i ráda. Pomalu jsem se rozešla do ulice a koutkem oka sledovala jestli mě následuje. ,,Budeš tu nová že ano?" optala jsem se neutrálně a čekala její reakce.

Kaori Matsumoto

Pomalu jsem ji vedla na místo které se snažila najít. ,,Moje jméno?" zopakovala jsem trochu tiše.Tohle bylo snad poprvé kdy se mě někdo na něco takového ptal. Všichni si vždy ode mě drželi odstup.No ne že by mi to nějak vadilo ale bylo to zvláštní když se o mě někdo nějak zajímal. ,,Kaori...Matsumoto" odpověděla jsem . ,,Nejsem tu moc dlouho.Ale i to stačí k tomu abych si vytvořila nepřátele" zamrmlala jsem si spíš pro sebe. ,,Kam máš namířeno potom?" optala jsem se.I když potom jsem si nějak uvědomila že to zní příliš vlezle a tak jsem otočila oči kamsi do dálky.

Kaori Matsumoto

,,Etooo, to je na delší povídání" povzdychla jsem si když jsem si uvědomila že mě plně slyšela. Koukla jsem se nervózně na oblohu.Tohle téma nebylo něco co bych s někým jen tak rozebírala.A už vůbec ne s někým koho znám sotva pět minut. ,,Hmmm, také jsem se tam chystala. Občas si připadám jako malý dítě pod neustálím dohledem" zasmála jsem se trochu.Ovšem v tomhle smíchu nebyla až tak radost ale spíš smutek.Prostě jsem se tím snažila zakrýt jak moc mi tohle všechno vadí.
,,No brzy tam budeme" oznámila jsem Rin a ukázala na konec ulice kterou jsme šly.

Kaori Matsumoto

,,No jsme tu" oznámila jsem Rin když jsme došli k velké budově. ,,Počkám na tebe tady než si vše vyřídíš" usmála jsem se a zády se opřela o zábradlí které bylo kousek ode mě. Měla jsem nad čím přemýšlet.To co se právě teď stalo mi nějak nedávalo smysl i když jsem byla uvnitř velice šťastná.Svýma očima jsem sledovala jak Rin zmizela v domě. Je docela zajímavá.Projelo mi hlavou.

Před Kaori se mžiknutím oka objeví zhruba dva metry, hubený a zakuklený muž. "Rin a ty" začne a ani se ti nepodívá do oči "se máte okamžitě dostavit ke Kagemu. Bez prodlev." řekne tlumeně a je z něj cítit, že mluvit s tebou se mu příčí. Stejně rychle jako se objevil také zmizí, před odchodem ti však věnuje pohrdavé odfrknutí.

Kaori Matsumoto

,,Hmmm?" pozvedla jsem jedno obočí když se ten chlápek objevil.Dost mě to i zaskočilo.Ale tenhle rozhovor skončil stejně rychle jako začal. Muž zmizel ale já dost dobře slyšela to pohrdání které předvedl. Ani se na mě nepodíval.Jen si hlasitě odfkl.Jako kdyby věděl jak mě má vytočit.Tohle bylo jedno z těch chování které jsem nenáviděla z celé své duše. Nic o mě nevěděli a přesto mě odsuzovali.Měla jsem v sobě démona to ano ale proč každý vidí jen jeho a ne mě jako člověka? Copak jsem mohla za to kým jsem? Občas jsem měla dojem že by si to měli jít vyzkoušet aby věděli jaké to je.Možná by potom pochopili.Ale čím více mě takhle nenáviděli tím více jsem jim chtěla dokázat že jsem lepší než oni.Že nejsem démon.,,Proč tati?" pošeptala jsem si tiše pro sebe a smutně sklopila hlavu k zemi.Pěsti jsem zatla a ve tváři se mi objevil odhodlaný výraz. ,,Však já jim ještě ukážu!"

Kumori Toorima

Keď som dorazil konečne do Yukigakure tak ma prekvapila skutočnosť že hneď ako som vošiel dovnútra dediny(vesnice) tak tam bolo docela živo vzhľadom na tom že kdekoľvek som bol, nemalo cenu sa zaujímať o zvyky a záujmy a pomoc ostatným. Tu to bolo niečo iné a aj sa mi usmev objavil na tvári. Po chvíli som sa rozhodol vojsť a hneď mi bolo lepšie.

Popotáhnu si batoh na zádech a rozhlédnu se, za těch několik hodin které jsem byla mimo, dle slunce na obloze, se toho moc nezměnilo. Ten samý opilec stále spí na té samé lavičce, jedna z místních žen stále vykukuje u okna šmírujíc sousedy, ale... jedna věc se přeci jen změnila. Kousek ode mne postává nějaká holka s katanou na zádech a netváří se jako běžný obyvatel tohoto místa, a také není. Když jen pro jistotu natáhnu mysl, abych zjistila, zda je to opravdu kunoichi, nemýlím se, avšak to co najdu je fascinující a děsivé zároveň. Potkala jsme mnoho ninjů a cítila mnoho chaker, ale nikdy jsem neviděla takovou zásobu, to je přímo nelidská zásoba chakry, absolutně nechápu jak někdo může tolik mít. Zakroutím nevěřícně hlavou a je mi jasné, že musím mít i rozšířené zorničky, protože tohle je opravdu děsivé.

Neodolám zvědavosti a vydám se k ní, nikoliv však přímo ale jen na lavičku, která je asi pět metrů od ní. Posadím se a na kolena si dám batoh, nechci být moc nápadná, takže i vytáhnu knihu s členy klanu Kazuki. Zatím jsem se téhle knize moc nevěnovala, nebyl čas a ani nálada. Nalistuji ji v ní náhodnou stránku a předstírám, že čtu. Myšlenkami jsem však úplně jinde - u té dívky. Očima k ní často sjedu a snažím se zjistit, co může být zač, na jounina či dokonce chuunina se mí zdá moc mladá, je tedy genin? Není přece možné, aby genin měl tolik chakry, tak co je pak zač? Po chvilce uhnu očima, abych nebyla moc nápadná a mrknu do knihy, kde si všimnu další věci. "Rai Kazuki, slepý na jedno oko, Yukigakure no Sato. Šest mečů..." překvapeně zamrkám, další šokující zjištění. Zaskřípu zuby, neb toho začínám mít dost, jakoby to nemohl být normální. Nejdřív incident s Osudem, potom chodící obchod s chakrou a teď tohle. Rychle prolistuji pár dalších stránek otcových zápisků, zda tu nenajdu dalšího Kazukiho, ale nic. Naštěstí. Jak jsem se dočetla, náš klan má nepříjemné sklony k tomu redukovat svůj počet, smutné. Očima se vrátím na tu dívku a zaměřím se na podivnou katanou, kterou má na zádech. "Sakra, chtěla bych takovou do sbírky." vzdechnu v hlavě nad krásou meče, rychle to však vyženu z mysli, při představě že bych se měla střetnou s takovým množstvím chakry.

Po čase mi dojde že již nic nevykoukám a schovám knihu zpět do batohu, kde ji zachrastím co nejníže, mám strach abych v ní neobjevila ještě něco. Poupravím si vlasy a meče, načež se vydám směrem k budově kageho, na dívku vrhnu poslední pohled a začnu stahovat mysl zpět k sobě, její chakru již nechci zkoumat, avšak zarazí mě další věc. Asi metr přede mnou stojí mladík, čelenka vesnice a cítím z něj chakru, to mi hraje do karet. Usměji se na něj a zastavím se "Zdravím. Dle čelenky soudím, že jsi také shinobi. Nesháníš náhodou misi?" zeptám se mile, i když podobné projevy mi jdou přes ústa těžko, vzhledem k mé nátuře. Očima kontroluji zda nesjíždí pohledem k mému hrudníku, pokud tak učiní, jsem odhodlána mu to později vmést do obličeje.

Kumori Toorima

Nie som tu ani pár sekúnd a už ma osloví dosť odvážne oblečená slečna ktorá vraví ešte k tomu na mňa. Také slečny sa mi väčšinou obchádzajú meter ďaleko. "Ehm.. zdravím slečna..." po pozdrave som sa uklonil v rámci slušnosti. "Ohľadom misie.. docela ma zaujíma skôr kde by som mohol zložiť hlavu vzhľadom na to že som len teraz príšiel z akadémie. ... Pardón trošku som sa rozkecal, dúfam že to nevadí." snažiac jej nepozerať do výstrihu čo mi nerobilo problém kedže nikdy môj pohľad neklesol nižšie než po krk. Na jej hrudník teda nie som zvedavý kedže pravdepodobne som neplánoval baliť prvú ženskú na ktorú narazím.

Pokračoval som v ceste a počítal som s tým že ma bude nasledovať. "Keďže ste tu docela ako doma rád by som vedel kde sa tu dá najesť. Pokiaľ mi to moje financie dovolia, prosím prijmite moje pozvanie na obed. Skoro by som sa zabudol predstaviť, Toorima, Kumori Toorima rád vás poznávám." po druhý krát som sa neukloním a pravdepodobne by som urobil kotrmelec vzhľadom na to že som kráčal a tak som toho nechal.

Kaori Matsumoto

Když jsem čekala na RIn nemohla jsem se zbavit toho že mě někdo sleduje.Stále jsem na sobě cítila nepříjemný pohled.A když jsem se koukla kolem sebe viděla jsem nějakou holku jak sedí na lavičce a něco čte.Ovšem ten její pohled byl jiný než u ostatních.Jiný než u toho chlápka který mi přišel oznámit že já a Rin máme jit co nejrychleji za kagem.Pohled toho muže byl plný nenávisti a odporu.Ale pohled ten dívky mi připadal jako kdyby něco hledala,nebo se snažila porozumět.Už dávno jsem e smířila s tím že se po mě dívá každý shinobi který kolem jen prošel.Díky kyuubimu byla moje chakra rapidně silnější a bylo jí o hodně více než má normální shinobi. Proč? Proč, já? Ptala jsem se sama sebe ale odpověď jsem dávno znala.Bylo to moje rozhodnutí.Rozhodnutí kterého jsem postupem času možná i začala litovat.Ale přeci jen, nebyla jiná možnost.Byla to moje povinnost.
V tom jsem viděla Rin jak vyšla.Ihned jsemz hlavy dosala všechny ty negativní myšlenky. ,,Zjevně je Kage rychlejší než my" pronesla jsem a koukla se na oblohu.Kage byl totiž snad jediným člověkem ve vesnici který se na mě nikdy nedíval jako na monstrum. ,,Máme jít co nejdříve k němu" dodala jsem a rozešla se směrem ke Kage budově.

Jen bezmocně a s tupým úsměvem poslouchám, jak ze sebe Kumori, tak se představil, chrlí jedno slovo za druhým. Čas od času kývnu, aby měl pocit, že jsem opravdu soustředěna jen na něj. Při chůzi vrhnu opravdu poslední pohled na tu dívku, která se přesunuje neznámo kam. Nejsem si jista, zda je to dobře, ostatně přátele si drž blízko, nepřátele ještě dál. Z řeči Toorimi pochytím, že hledá něco k jídlu a měla bych se představit. "Mě můžeš říkat Eyleen." kývnu na něj a snažím se ho nenápadným způsobem donutit, aby nyní on následoval mé tempo a můj směr.

Zastavím se až před jedním z nejlevnějších Ramen shopů a kývnu směrem k němu. "Je to tu docela levné a dobré, takže pokud budeš mít hlad, tohle je dobrá volba." řeknu poklidně a pokračuji v cestě, jsem si jista že mne následuje. "Co se týče mise, nemusíš se bát, že bychom dostali nějakou, která by vysloveně předčila naše schopnosti. Dostaneme nějaké lehké Céčko." pronesu rozhodně, protože jsem rozhodla že na misi půjde se mnou. Nerada bych trajdala někde mimo naši vesnici sama, není to tak úplně dobrý nápad.

Neujde mi to, že ignoruje můj hrudník, nějak nevím jak si to přebrat. Buď nemá zájem o ženy a nebo má tolik slušnosti, či mu snad za to nestojím? Kousnu se do rtů a pokračuji v cestě, v okolí již žádné shinobi krom nás dvou nevidím a ani necítím, takže se zdá že překvapeni pro dnešní den byla vyčerpána. Abychom stále nemlčeli, navážu další řeč, popravdě mě to i docela zajímá. "Poslyš, Kumori, ten meč co máš na zádech... nezdá se tak úplně obyčejný, co je zač?" zeptám se na to, co mi již hodnou chvilku vrtá hlavou. Prokletí klanu Kazuki je zřejmé, cítím touhu mít každý neobvyklý meč v okolí.

Kumori Toorima

Poctivo som ju počúval no v momente keď sme prišli pred podnik ktorý mal povedomý názov napísaný nad vstupom do podniku. "Hmm... konečne sa najem po hodine cesty sem. Ohľadom toho meča.. nie nie je na predaj" dodal som s úsmevom a sarkazmom v očiach "Mám ho po rodine ktorá zahynula nie docela zdravým spôsobom smrti. Nič čo by bolo nejak prekvapivé vzhľadom na to že každú chvílu v tomto svete ktokoľvek umrieť." hneď po mojej ukecanosti-hodnej odpovedi som radšej obmedzoval konverzáciu na áno nie.. moc kecám...

Kývnu a je mi jasné, že jeho asi na misi nedostanu dřív, než se pořádně nají, takže si trochu povzdechnu, nejsem moc ráda, že budu muset vycestovat mimo vesnici sama. "Chápu to dobře tak, že nechceš jít zatím na misi, eh?" usměji se na něj příjemně. Vlastně mu i rozumím, také se necítím na nějaký větší boj, ale na misi potřebuji abych nabrala zkušenosti. "Tak možná někdy příště, dobře se najez." kývnu na něj, tentokrát již bez úsměvu a ostrým tempem se začnu proplétat mezi lidmi směrem ke kageho budově.

Z Kumoriho jsem necítila nijak velkou chakru, ale ten meč vypovídá o tom, že je to šermíř, takže se nedivím, že nemá takovou zásobu chakry, ostatně ani já chakrou neoplývám. Povzdechnu si a trochu zpomalím, není kam spěchat.

Kumori Toorima

"Hmm, maj sa." škoda že tak rýchlo zmizla nestihol som jej povedať že po najedení som chcel isť aj tak za Kage a požiadať ho o informáciu kde sa ubytovať a poriešiť dajakú misiu. No dúfam že na ňu ešte dakedy narazím mal som ten pocit že miluje boj a zábavu v tom zmysle.

Po pár chvíľach som sa najedol zaplatil som a vyrazil von. "Ok... teraz kam.. hmm asi len ku Kage." - povedal som si pre seba. Kým som sa najedol netrvalo ani pol hodiny takže bola tu šanca že na ňu ešte narazím, ale možno som sa mohol mýliť. S týmito myšlienkami som smeroval priamo k budove Kageho.

Kane Zan'nin'na ha
Dorazil som do mesta prechádzal som ulicami a zase veľa ľudí nejako som si na to nemohol zvyknúť Hm chcelo by to niečo zjesť nejako my vytrávilo ale kde asi tak. pomyslel som si a zastal som v strede jednej z ulíc a začal som sa obzerať .

Kumori Toorima

Keď som dorazil znova do obytnej oblasti moj ciel bol nájsť tú tú.. akože sa len volala? Ayame? Eyleen?... No v každom prípade tú slečnu z dneška. a tak som pokračoval po obytnej oblasti a začal som ju hľadať. No namiesto nej som narazil na dajakeho týpka, ktorý sa obzeral ako keby stratil hľadal poklad či niečo tomu podobné.

Ako som tam tak stál zrazu do mňa niekto vrazil boku hneď sa ospravedlňoval no mne na tom niečo nesedelo potom som si všimol že my ukradol mój zápisník v momente som sa za ním rozbehol nebol odomňa ďaleko takže v okamihu som ho zdrapol za rameno a zozadu mu jedným lakťom tlačil na krk a druhou ruku som mu priložil spredu na krk čepeľ mojej dýky Ty bastard nikdy nesiahaj na nič čo ti nepatrí môže ťa to stáť naozaj veľa. Povedal som mu potichu a čakal kým my vrát zápisník

Kumori Toorima

Keď som prechádzal okolo jednoho nového ktorého som pred chvíľou videl prichádzať všimol som si ako ho dakto chcel obrať a pravdepodobne pre neho cenného. Nedával som tomu nejaku prehnanú pozornosť a pokračoval som hľadaním tej slečny. No ale akokoľvek som sa snažil nebolo po nej ani stopy a tak som si sadol na najbližšiu lavičku, trošku som si ľahol a môj pohľad smeroval na oblohu.

GM

Přes ulici procházel nějaký muž.Podle jeho oblečení muselo jít o nějakého senseie nebo někoho kdo měl dobré schopnosti. Koukl se na oba přítomné mladíky a trochu se pousmál. ,,Dva shinobi se tu jen tak prochází..místo toho aby něco dělali.To je mi ale generace" zakroutí hlavou a zády se opře o zeď a chvíli oba pozoruje.

Kumori Toorima

Keď som začul že niekto o mne dačo vraví tak som spozornel, ako som ležal tak som si sadol a pozrel som sa na tú osobu ktorá prehovorila. Zdal sa mi podozrivo sebavedomý ale to mi moc nevadilo. Vzhľadom na to že Ayame nebola nikde k dostaniu tak som mal chuť ísť znova k budove kage a konečne s apostarať o to čo som mal urobiť dávno.

Kane Zan'nin'na ha
Len čo my ten maký bastard vrátil zapisník otočil som ho a povedal som mu Nabudúce ťa to bude stáť viac. a kopol som ho priamo na hruď tak že som ho poriadne odstrčil a ten letel priamo na toho mladého týpka ktorý tam sedel .

Kumori Toorima

V momente keď na mňa letel ten krpatý zlodejíček, ja som už sa pripravoval na odchod takže kým doletel tak ja som už smeroval k budove Kage a ten chlapec doletel do najbližšej lampy ktorá tam bola k dispozícii. Ono by to vypadalo ako keby som o tom chlapcovi nevedel ale pravda je taká že som o ňom vedel a bol som na neho pripravený. S pocitom beznádeje pri hľadaní Ayame som vyrazil k budove Kage.

Kane Zan'nin'na ha
Pozrel som sa kam dopadol ten hajzlík a otočil som sa smerom k môjmu cieľu nebudem sa tu zdržiavať zbytočnosťami ešte sa stane niečo nepríjemnejšie toto miesto je divné. otočil som sa smerom k prvej budove a vyskočil som na okno na nej od ktorého som sa odrazil a doskočil na strechu táto cesta bude určite bezpečnejšia a rozbehol som sa začal som skákať zo strechy na strechu až som nedošiel k zaujímavej stavbe v centre mesta zoskočil som zo striech priamo pred dvere a vstúpil som dovnútra