Endo Hikari

Jsem Hikari. Rodiče mě pojmenovali tak a doufali přitom, že se stanu světlem jejich života, čím jsem se snad stala. Mnoo… alespoň v to doufám já. Začnu raději od začátku… Maminka a tatínek se setkali někde na děsně romantickém místě blízko řeky. Mamka spadla do řeky a tatík ji musel zachraňovat. I přesto, že mi už několikrát urputně vysvětlovala, jak to bylo, nepochopím, jak se mamce podařilo spadnout do té řeky, ale neva! Došlo tam asi k nějakému zajiskření a oni se do sebe zamilovali a vzali se… ale ne hned u té řeky. To je snad všem jasné. Mnoo… a brzy jsem se objevila já. Všichni se radovali, takže jsem vlastně ráda, že mamka do té řeky spadla. Táta chodil na mise a tak nějak živol naši malou rodinku. Zato mamka zůstávala doma a starala se o mě. Když mi bylo zhruba 3 roky, mamka si mě vzala do učení. Nejprve mi vysvětlovala vše o našem klanu. Poté následovala vysvětlování ohledně naší vrozené schopnosti. Brzy nastoupil i táta a začal mě trénovat. Nikdy jsem nepřestala žasnout nad tím, jací jsou rodiče sehraní. Vždycky vařili spolu a já byla na zahradě a kopala do stromu. Samozřejmě to byl trénink! Jednoho dne se proti mně strom spikl a nechal spadnout všechny plody. Jasný já tam takový prcek jsem byla bombardována stromem. Bylo to nefér, ale co jsem tak mohla dělat. Poté co si rodiče všimli, že chybím, šli mě hledat. Nemuseli dlouho. Našli mě, jak chroupu jablko na zahradě. Bylo sladké a šťavnaté. Mamka mi jako vždy vynadala, že jím před večeří. Taťka řekl jenom „Yare, yare…“ a pak jsme se najedli. Ráno v brzkém čase jsem se probudila. To bylo určitě kvůli tomu, že to doma tam moc vonělo. Když jsem naklusala do kuchyně, zpozorovala jsem tam mamku, jak peče jablečný koláč. Přizvala si mě k ní a já jí pomáhala. Zjistila jsem, že mě to celkem bavilo, a tak jsem jí pomáhala, jak to jen šlo. Čas rychle utíkal a brzy poté jsem nastoupila na akademii. A tam jsem potkala Mikageho. Prostě děsně roztomilý klučík s blonďatýma na krátko zastřiženýma vlasama, do kterého jsem se ihned zamilovala. Nojo.. první láska…oh jak sladké…, ale jak se ukázalo, moje city neopětoval. Poté jsem úspěšně splnila zkoušky.