Mori Shinson

Jméno : Mori Shinson (森子孫 – Potomek lesa)

Přezdívka : Mezi lidmi je známá jako „Kemono“ (獣 – Bestie)

Věk : 15 let

Datum narození : Neznámé

Pohlaví : Žena

Hodnost : Genin

Podstata : Fuuton

Místo původu : Okolí Yukigakure no Sato, neví se však kde přesně

Kekkei Genkai : -

Povaha : To, že nevyrůstala s lidmi její chování značně ovlivnilo. Zásady slušného chování nejsou její silnou stránkou. Je velmi hlučná, drzá a většinou si dělá, co chce. Často lidem skáče do řeči nebo naopak prostě v půlce věty přestane mluvit a někam odběhne. Na druhou stranu je celkem spolehlivá a má dobře vyvinuté smysly. Někdy dělá věci, kterým ostatní lidé nerozumí, ale všechno dělá s dobrým úmyslem. Dokáže zachovat chladnou hlavu v situacích, kterým rozumí. Když se však dostane do styku s něčím, co nechápe, dokáže být až hysterická. Co se týče přátel, je velmi obětavá a někdy doslova přítulná, avšak z cizích lidí má vždycky ze začátku strach.

Fobie : Jak bylo uvedeno výše, má strach z cizích lidí. Nedá se to úplně nazvat strachem, je to spíše přehnaná opatrnost, nedůvěra v lidi všeobecně. Má strach z uzavřených prostorů, spíše nesnáší budovy. Bojí se ohně.

Sen : Jejím snem je nastolení jakéhosi míru mezi lidmi a přírodou. Tak, aby to vyhovovalo oběma stranám. Pokud možno, ráda by toho dosáhla bez boje, ale vždy je připravená chránit přírodu jako svůj domov ve kterém vyrostla.

Vztahy : Za svou rodinu považuje tygry, mezi kterými vyrůstala, jejím domovem je příroda. O svých pravých rodičích nic neví a odmítá o nich něco poslouchat. Jejich totožnost je hluboko zadupaná, nemá vůbec zájem o nich něco zjišťovat. S pravděpodobností jsou však všichni mrtví.

Styl boje : Její celkový styl boje je zaměřený hlavně na Taijutsu za dopomoci Ninjutsu s jejími zvířecími společníky. Genjutsu je z něj úplně vynechané. Jde o rychlý, podrazácký styl boje.

- Taijutsu : Styl boje ve kterém vyniká asi nejvíce, ne jako silnou bojovou jednotku, ale jako hbité vyhýbání se a rychlé údery, nakombinované s různými podfuky, využití biče jako zbraně a pomocnými údery ze stran zvířat.
- Ninjutsu : Používá ho v kombinaci se zvířaty, avšak snaží se ho využívat co nejméně. Má celkem slušnou zásobu chakry, s jejím ovládáním je na tom už hůř.
- Genjutsu : Nepoužívá vůbec, její schopnosti se omezují na pouhé rozeznání základních genjutsu.

- Zbraň, vybavení : Nenosí u sebe žádné klasické vybavení ninjů, jedinou její zbraní je skoro dva metry dlouhý bič (viz. Obrázek)

Vzhled : Drobného vzrůstu, což se skvěle hodí k jejímu stylu boje. Má neuvěřitelně dlouhé blonďaté vlasy s ofinou, které vždycky nosí rozpuštěné. Má kulatý obličej, kterému dominují pronikavě modré oči. Díky tomu jak vyrůstala je neuvěřitelně otužilá, spíše chlad vůbec necítí. Nosí žluté rukavice zakončené kožešinkou, stejného materiálu je krátká vesta s kapucí a vysoké boty sahající až nad kolena. Nosí jen krátký hnědý top a stejné kraťasy, zakončené kožešinovým ocáskem králíčka, jako takový hezký vtip. Místo punčochů nebo něčeho takového nosí složité vzorované návleky, které však vůbec nedrží teplo.

Hmotnost : 45 kg

Výška : 158 cm

Zvláštnosti : Vyrůstala mezi zvířaty, proto se staví spíše k nim. Má díky tomu neuvěřitelně bystré smysly a zvířatům dokáže rozumět, dokonce s nimi do jisté míry komunikovat. Nebydlí v žádném domě, nesnáší stěny okolo sebe, většinou jí najdete jak spí někde na stromě. Je vegetarián a dokáže shánět jídlo ve velmi těžkých podmínkách. Celkově je na přírodu velmi citlivá, dokáže i dobře stopovat a hledat stopy lidské přítomnosti. Jejím společníkem je tygr Tadashi.

Oblíbené : Příroda, zvířata, vysoká místa

Neoblíbené : Města a budovy (jednoduše jí vadí)

Hlášky postavy :
,,Zkus tomu nebohému zvířeti ublížit a vytahám z tebe všechny vnitřnosti!“
,,Hele, nejsi ty nějaký divný?“

Životopis postavy :

Bylo to v zimě, jedna z nejhorších zim jakou v Yukigakure kdy kdo zažil. Byl to špatný rok. Léto bylo studené, slunce skoro nevylezlo a následovala tato šílená zima. Při jedné z nejhorších nocí, kdy všichni byli všichni zalezlí doma a po celé vesnici nebyla jediná známka po světle. Jedno světlo se však našlo. Šlo o jednu z nejvlivnějších rodin v celém kraji, dcera hlavy rodiny měla porodit dítě se svým novomanželem, kterého si musela nedobrovolně vzít. Na tento den spoustu lidí čekalo, ten den měl zlepšit vztahy mezi rodinami a nastolit zase na nějakou dobu mír. Matce se narodilo děvče, na novorozeně možná přehnaně drobné, ale zdravé. První pohled dítěte na svět však celou představu míru zničil. Dívka se narodila se světlými vlasy, což bylo velice neobvyklé. To by možná nebyl takový problém, kdyby její matka a její manžel neměli oba tmavé vlasy, skoro jako noc. Dítě mělo být na místě zabito, čepel katany už byla přiložena k jeho spánku, když však do místnosti vtrhnul neznámý muž. Nějaký obyčejný rolník, který tady neměl nic dělat. Všechny v místnosti však zaujal svými vlasy. Světlé vlasy, ve vesnici velmi netypické, stejně jako vlasy čerstvě narozené dívky. Zlomek vteřiny málem rozhodl o jeho smrti, byl však pohotový. Jak by taky ne, byl z něj otec. Nastala šarvátka, matka se dokonce pokusila zabít svého otce, který chtěl zabít jejího tajného milence. Ten však zachoval chladnou hlavu jako vždy, proklouzl kolem všech, políbil ženu na čelo a vyběhnul s dítětem pryč z budovy. Pryč z vesnice, do lesů. Hnala se za ním řada rozzuřených lidí. Bylo mu jedno co se stane, ať ho zabijí. Šlo mu o malou dívku. Sotva spatřila svět, všichni jí nesnášeli. Nebylo to fér. Rozhodl se běžet ještě hlouběji do lesa, který znal, protože v něm trávil spoustu času. Miloval přírodu a zdejší zvířata. Často jim sem nosil různé pamlsky. Tentokrát však tygry čekalo překvapení, nebyl to pamlsek ale vrtící se uzlíček, lidské mládě. Otec si dítě ještě chvíli prohlížel, tak strašně sotva po porodu připomínalo matku, která už určitě nebyla mezi živými. Bylo mu jasné, že jí musí na cestě do nebe doprovodit. Nechal dítěti jen dřevěný náhrdelník a rozběhl se úplně jiným směrem. Nechá se zabít proto, aby dívka mohla žít. Věřil v to, že jednou najde pravdu a odpustí rodičům, že jí nemohli vychovávat. Zabili ho s úsměvem na tváři.
První tři roky dívčina života byly nejhorší. Několikrát málem ve výchově tygrů nepřežila. Nebylo to však tím, že by se o ní nestarali. Dělali to ochotně, jejich otec byl jejich velmi dobrý přítel. Avšak starat se o lidské dítě bylo velmi náročné. Nebylo to jako u tygřího mláděte, to se celkem rychle naučilo žít samo. Lidské dítě to nedokázalo. Proto byl zázrak, že se dožila tří let, kdy byla schopná se udržet na nohou a sama se nakrmit něčím, co se před ní postavilo. Mluvit jí nikdo nenaučil, avšak tygři jí učili to, co vlastní mláďata. Dokázala se udržet na dvou nohou, avšak většinu času se společně s nimi plazila po čtyřech. Naučila se hledat stopy, rozeznat stopy různých zvířat a také poznat přítomnost člověka. Její smysly se začaly rapidně vyvíjet. Dohlédne dál než normální člověk, rozezná různé pachy, slyší to co jiní ne,...
Kolem pátého roku života se naučila se zvířaty jakž takž komunikovat. Naučila se z jejich pohybů vyčíst zprávu a časem se naučila, jak tyto pohyby převést na své tělo a naučit svou adoptivní rodinu, aby jí také rozuměli. Vydávala se s mláďáty na lov, nechápala rozdíl mezi sebou a nimi. Zatím ještě ne. Z běhání po čtyřech měla vždy rozdrásané ruce i nohy, ty se však časem zocelily a dnes už jí nic takového nehrozí. Naučila se trpělivosti při lovu, přežívat za nejhorších podmínek. Je otužilější než většina lidí, většinu zim přežila bez oblečení jen přitulená k ostatním zvířatům.
Kolem sedmého roku začala rozeznávat své rozdílnosti od tygrů. Přesvědčení, že je to její rodina se však nezbavila. Naučila se komunikovat i s ostatními obyvateli lesa a odkoukala od nich spoustu věcí, které její tygří rodina nedokázala. Jako například šplhání po stromech. Stal se z ní tím hlavní lovec smečky, byla na to vždy velmi hrdá. I ostatní zvířata v lese jí přijala jako člena smečky tygrů. Často se dostala do nějaké té klasické zvířecí bitky. Překvapivě vše přežila a zvířata jí začala vnímat jako jakéhosi netypického predátora.
V deviti letech došla totálně k závěru, že není tygr. Opustit tygří rodinu však nedokázala. Začala zase trénovat chůzi po dvou nohou, avšak velmi zřídka. V deviti letech si také poprvé uvědomila, že celý život sebou kolem krku nosí dřevěný náhrdelník. Nechápala co ta věc je a chtěla se jí zbavit, od tygrů však pochopila, že by to neměla dělat. V tomto roce jejího života se však stala ještě jedna důležitá věc. Poprvé na pohled z dálky zahlédla lidskou vesnici. A lidi. Bylo jí hned jasné, kam patří. Prvně z toho byla nadšená a chtěla se nějakým způsobem dostat do vesnice. Tuhle myšlenku však zničila návštěva lovců jejich tygřího útočiště. Jak je překvapilo, že mezi tygry našli dívku, která na ně útočia dlouhými nehty. Ze strachu co je zač jí nechali živou, ještě s jedním mládětem a svázanou jí odvezli do vesnice. Tam však rychle lidé pochopili co je zač. Díky vlasům. Dostala se znovu do spárů smrti, zachránilo jí poslední mládě tygrů, které zakouslo jednoho z lovců do nohy. Společně z vesnice utekli. Dívka cítila jak jí po tvářích stékají slzy, nechápala co se děje. S mládětem utekli pryč, do neznámé země.
Po několika letech bloumání, když bylo dívce jedenáct let, narazila s tygrem na opuštěnou chatku v lese. Tedy vypadala opuštěně. Žila v ní stará paní, která si narození dívky pamatovala. Když jí spatřila, hned jí došlo co se stalo. Trvalo jí to delší dobu, ale získala si přízeň obou mláďat a postara se o ně. Když jí došlo, že dívka se vůbec nechová jako člověk, rozhodla se jí pokusit trošku spravit.
U staré paní, která se jmenovala Aiyako, strávila dívka a tygr další tři roky, až do jejich čtrnácti let. Oba od ní dostali jméno. Tygr Tadashi, spravedlivý, jelikož si takové jméno za záchranu dívky určitě zachránil. Dívka dostala jméno, Mori Shinson, potomek lesa. Aiyako jí dokonce naučila základy řeči, pokusila se jí převychovat jako člověka a povědět jí o tom, kdo je vlastně zač. Mori to trvalo nějakou dobu pochopit, vlastně celé ty tři roky si tím lámala hlavu, mezitím co se snažila pochopit, proč se vlastně musí koupat pod proudem vody, proč má u jídla sedět u stolu a proč má nosit oblečení. Když konečně všechno tohle pochopila, pochopila taky jak starou Aiyako zatěžují. Rozhodla se proto i s Tadashim odejít pryč.
Bloudili asi rok, než se dostali do Yukigakure no Sato. Mori se držela radou staré Aiyako a nastoupila na akademii. Vyhíbala se lidem co nejvíce to šlo, Geninem se stala dost divným způsobem a zabydlela se na stromě na kraji vesnice. Většinu času tráví tím, že pozoruje lidi stejně jako kdysi tygry a snaží se naučit jejich chování, pohybům a zvykům.

Obrázek :

Spoiler:

Techniky :

Název : Shunshin no Jutsu (瞬身の術)
Český název : Technika problesknutí
Úroveň : D

Název : Kuchiyose no Jutsu (口寄せの術)
Český název : Technika přivolání
Úroveň : C
Pozn. : Prozatím smlouva s orly, krtky a netopýry


Název : Batto : Kurai (バット暗い)
Český název : Netopýří technika : Tma
Úroveň : C
Popis : Po přivolání celé skupiny použije Mori svouchakru, aby je udržela v natlačeném houfu. Dále pracují už sami netopýři za použití vlastního genjutsu, při kterém se roztáhnou po nebi a vytvoří tmu (noc).