Okolí

First topic message reminder :

Ve zdejších končinách se již nachází jen věčně zmrzlá půda, takzvaný permafrost, díky které se zde udrží jen ty nejvytrvalejší byliny, lišejníky a místy pár jehličnatých stromů. Je zde spousta malých skalních převisů ve kterých sídlí kočkovité šelmy a čas od času i horší skupinky banditů. V okolí zdejší řeky vyrostla malinká vesnička lidí, kteří byli vyděděni z Yukigakure no Sato. Nedoporučuje se příliš přibližovat, protože zde opravdu nemají rádi cizince.

Vlk opětovně zavrčí a štěkne na tebe, až pak se otočí. Zavrčí povel k ostatním vlkům a pak se rozeběhne pryč, načež zmizí v závěji sněhu. Ostatní vlci, zhruba čtyři, tě nyní obkličují do tvaru čtverce.

"heh.. ako chceš, zahráme sa na schovávačku." Zamumlala som pre seba a ukázala som prstom na jedného z vlkov.
"Ty pôjdeš na zem prvý, obklúčenie nie je vždy dobrá taktika.. nie ak ste pomalší než váš súper ktorý vás chce aj tak všetkých zabiť a ktorý nechce utekať." Pochybovala som že mi rozumejú no bolo mi to jednu. V momente som sa rozbehla po tom jednom. Katanu som ťahala kúsok za sebou a jej čepeľ v snehu robila tenučkú ryhu.
Oblačný štýl -Mikazukigiri ! skríkla som ráznym hlasom a keď som bola blízko pri vlkovi, sekla som z ľavej strany na pravú veľmi široký, rýchli a silný sek. Dokázal pretrhnúť aj chakrové lanká (aspoň podla anime ^^" ). Pochybovala som že by ho dokázal zniesť. Nemal ani kam uskočiť páč to bol útok, pôvodne proti viacerím nepriateľom spredu.

Lale se povede rozseknout vlka doslova na dva kusy, ve stejnou chvíli ji však na záda skočí další a zkouší ji hryznout do zátylku, zbylí dva zatím krouží v kruhu kolem.

Sek som nezastavila, aj keď sa mi ho podarilo preťať na polovicu, nechala som zotrvačnosť robiť svoje. Pretočila som sa tak, že som padala smerom na chrbát no to už som si uvedomila, že po mne skočil jeden z vlkov. Bol naozaj blízko, čepeľou som ho rozhodne trafiť nedokázala. Preto som mu uštedrila aspoň ranu rúčkou priamo do oka. Bolo viac než pravdepodobné že mi pri tom pohryzie ruku ale, nezúfala som. Už som sa dostala aj z horších zranení. Keď som dopadla, snažila som sa čo najskôr postaviť.

Lale se útok povede, i když né tak jak by čekala. Rukou se jí podaří vlkovi oko vypíchnout a nechtěně ruku zabořit dál, než by chtěla. Vlk je sice mrtvý, ale zbylí dva se okamžitě na Lalu vrhnou. Zatímco jeden se jí zakousne do kotníka, druhý jí skočí po ruce s katanou.

Tento krát som nemohla spraviť žiaden zázrak. Povalili ma na zem a ja som pocítila ostrú bolesť v kotníku, ako aj na ruke. Rukou na ktorú mi vlk zaútočil som si kryla tvár, pustila som z nej katanu a zachytila som ju druhou. Snažila som sa vlkovi, ktorý ma držal pri zemi a útočil mi na ruku, prebodnúť telo a to nie jeden krát. Bodla som celkom tri krát, pár krát do brucha a raz do krku. Stále tu však bol vlk pri kotníku ktorý sa mi doňho zahryzol a ja som zvreskla od bolesti. V momente som sa posnažila odtlačiť odo mňa, už asi mŕtve telo ďalšieho vlka a na toho pri mojich nohách, som sa začala oháňať katanou. Snažila som sa to však spraviť tak, aby mi neodkusol nohu. Vedela som však, že mi bude chvíľu trvať, kým sa z tejto rany zregenerujem.

Laliny útoky oslaví úspěch a zabijí zbylé vlky, kteří se svalí na zem okolo ní, kde z nich začne vytékat celý vodopád krve. Jsou však mrtví, takže si zvítězila. V okolí nikde nevidíš a ani necítíš jejich vůdce, zjevně se rozhodl tě nechat být.

Katanu som nechala zabodnutú do jedného z vlkov. Deaktivovala som doujutsu a oboma rukami som si chytila krvácajúcu nohu. Bolela.. dosť. Bola som na bolesť zvyknutá no aj tak to nebolo príjemné.
Odmotala som si z krku šál a rozprestrela som ho, ako to len šlo. Bol tenký, predsa len, nebol určený na chodenie v takejto zime, bol to skôr taký doplnok. Teraz mi však prišiel vhod. Obmotala som si s ním skrvavenú nohu na tesno tak, aby mi z nej netieklo privela krvi a zároveň, aby som sa o ňu mohla aspoň s malej časti oprieť. S problémami som sa postavila a podišla som ku katane.

Ďalšia očista nebola moc príjemná ani pre mňa. Každému vlkovi som odsekla hlavu a dala som ju do vreca, ktoré som zobrala ešte v Yukigakure. Následne som katanu očistila a zasunula som ju do púzdra. Celý čas, až do Yukigakure no sato, som sa o ňu opierala a používala som ju skôr ako barlu.
(presun)

Endo Hikari
Trochu jsem mákla a předhonila Arrowa. "Hmmm... zajímalo by mě... kdo tu na nás bude čekat..." přemýšlela jsem nahlas. Zkontrolovala jsem, jestli mám pořád těch sedm svitku. "Yosh... je to v pohodě..." usmála jsem se šťastně jako malé dítě. Po chvilce jsem se začala rozhlížet. "Hmm.. kde je Arrow?" zeptala jsem se.

Když jsme byli už skoro na místě, tak jsem zpomalil a nechal jsem jít Hikari napřed, vytáhl jsem svůj luk a připravil jsem se. Šel jsem asi tak stopadesát kroků za Hikari. Byl jsem připraven vystřelit po komkoli. Když zastavila, tak jsem se také zastavil a klekl jsem si. Čekal jsem jesli se něco stane, nebo ne.

Shichiro Uchiha

Zatraceně, tady začíná solidní kosa! nadává v hlavě na všudypřítomný mráz a pomalu kráčí po cestě na sever dýchajíc si na ruce, aby si je zahřál. Doufal, že Yukigakure nebude daleko od hranic území, protože neměl moc velký zájem tu ztvrdnout příliš dlouho.

Z vesnice k Hikari zamíří asi pět mužů, dva z nich s katanami, ostatní vypadají jako normální měšťané. Ten nejtlustší, zjevný vůdce, ti kývne na pozdrav. "Máš to, co máš mít?" zeptá se tě hrubě a založí ruce na prsou.

Endo Hikari
"Uhm.. také vás zdravím..." zkoušela jsem být příjemná. Pozorně jsem si ho prohlédla a zapřemýšlela, jestli to je ten adresát. "Hmmm.. jo.. mám.." kývla jsem a nespouštěla z pohledu ty dva s katanami. Všimla jsem si Arrowa, že je někde za mnou. *Hmmm...*

Viděl jsem že se k Hikari někdo blíží, uviděl jsem dvě katany v rukách dvou lidí a tak jsem z toulce vytáhl obyčejný šíp a bložil ho do luku, nátáhl jsem ho, až jsem se palcem dotýkal tváe a čekal jsem. Pokud by se objevila sebemenší známka nepřátelství, vytřelil bych rychlou salvu šípů. ,,Tak co se bude dít?'' Pošeptám si pro sebe a pořád klečím asi stopadesát kroků za Hikari.

Muži na tebe jako jeden muž kývnou a ti s katanami si vymění významný pohled. "Tak naval, holčičko." změní zjevný vůdce hlas na velmi nepříjemný a natáhne k tobě ruce. Když mu svitky předáš, uskočí o několik metrů dal, stejně i ostatní, krom těch dvou s katanami. Oba bleskurychle tasí a jeden se po tobě napřáhne tak, že pokud urychleně neuhneš, stí ti hlavu.

Endo Hikari
S podezíravým pohledem jsem mu nakonec ty svitky dala. Ten silnější sice ustoupil, ale ti dva vytasili. *To ne...* pomyslela jsem si a odskočila stranou. *Tak tohle je od vás hezké....* ironicky jsem se usmála. Vytáhla jsem jeden kunai a kontrolovala ty dva. Následně jsem čekala na "čefíkovo" vysvětlení.

Viděl jsem jak Hikari předala svitky a dva vytasili katany a zaútočili na Hikari. ,,Končíte!'' Zašeptal jsem a zaměřil jsem se na prvního, mířil jsem na srdce a vystřelil jsem a ani jsem se nedíval jesli jsem se trefil a už jsem vložil do luku další šíp, rychle jsem zamířil na dalšího s katanou a napnul tětivu, mířil jsem také na jeho srdce, až jsem ucítil palec na tváři, vystřelil jsem i po tomto. Pak jsem vložil do luku třetí šíp, a ten jsem namířil na hlavu třetího šermíře. Napnul jsem tětivu a vystřelil jsem po něm šíp. Pak jsem vložil do luku další šíp a napnul tětivu, namířil jsem na čtvrtého a čekal jsem.

Tvůj šíp zasáhne prvního šermíře, který se pokusil Endo stít hlavu, druhý však stihne odskočit a mrsknout po Hikari kunai s výbušným lístkem. Zbylé šípy své cíle nenajdou, neb ti ostatní snadno uhnou. (/// Katany měli jen dva, ostatní jsou normální vesničane)

Jedině, co jsem stihla bylo hodit kunai, který jsem měla v ruce a zablokovat jeho útok. Výbuchu jsem ale zabránin nedokázala, a tak jsem couvala co to šlo a zakryla se, abych neutrpěla nějaké zranění na důležitých místech.

,,Hmmm.... Tak vy se budete vyhýbat jo?!'' Zašeptám si pro sebe a pak vytáhnu jedno z mých es. Vložím do luku šíp a natáhnu tetivu, počkám si, až se můj palec dotkne tváře a pečlivě zamířím. Tento šíp je ale výbušný, což oni netuší. Možná uhnou, ale šíb vybouchne. Pustil jsem tětivu a šíp vyrazil směrem k těm lidem. Letěl na toho s katanou, doufal jsem že i když uskočí, výbuch ho sejme.

A taky že ho výbuch sejmul, muž přijde o kus tváře a svalí se na zem, kde se váli v kaluži krve, je to jen otázka několik minut, než definitivně umře. Ostatní vesničané se rozeběhnou pryč do vesnice, zjevně mají dost. Každopádně tuto situaci by jste měli hlásit kagemu, jedná se totiž o útočný akt proti Yukigakure no Sato.

Endo Hikari
Výbuch vytvořil vzdušnou vlnu, která mě odmrštila. Tvrdě jsem dopadla na zem a zorhlížela se kolem sebe. *Ach.. stalo se Arrowovi něco?* napadlo mě hned. Ani jsem si neuvědomila, že mám spálené ruce a nohy. Po chvíli se dostavila bolest, takže jsem spáleniny jen tak nemohla nechat. "Auu..." fňukla jsem, vytáhla obvaz a několika rychlými pohyby si obvázala nejhorší zranění. Vstala jsem a dívala se po Arrowovi.

Vyběhl jsem směrem, kde ležely dvě mrtvoly a tam jsem posbíral obyčejné šípy a dal je do toulce, pak jsem doběhl k Hikari a podal jí ruku. ,,Musíme to říct Kagemu okamžitě!'' Promluvil jsem a pak jsem složil jednoduchou peť. ,,Umíš Shunshun no Jutsu? Jo? Tak ho použij.'' Použil jsem Shunshin a probleskl jsem se do vesnice.

Endo Hikari
"Máš pravdu..." přikývla jsem. "Jo jasně umím.." řekla jsem a složila pečetě. Objevil se menší oblak kouře. Poté, když se rozplynul, už jsem tam nebyla. (presun)

Ren Taiyo

V tichosti kráčal po zamrznutých končinách pričom mal však obavy o Mori. "Nemôže jej byť zima v tom čo má na sebe oblečené ? Predsa len ... je to stále človek nie ?" Nakoniec však sklonil hlavu keď si uvedomil, že Mori vyrastala v takejto krajine zrejme od narodenia. "Je pravdou, že som taktiež žil v obrovskej zime ... no ja som dostával jedlo aj pitie od tých banditov ..."