Tréninkové cetrum

First topic message reminder :

Jedna z největších budov ve vesnici vybudována částečně z jezerního ledu a dovezeného kamene. Uvnitř je k nalezení široká škála věcí, které lze použít k tréninku. Spousta imitací přírodních krajin od stromů až po malá jezírka. Zdi pak jsou lemovány cvičebními panáky. Místo je většinou zaplněné desítkami shinobi, kteří zde zdokonalují své schopnosti, ale i tak zde však není problém najít kousek soukromí vzhledem k velikosti centra.

Midou Shingo - 3. den

S novou misí jsem zamířil zpět na tréninkový plácek abych zde dokončil svou druhou techniku ještě před tím, než započnu misi. Někde hluboko v sobě jsem tušil, že je to jen otázka času než ji dokončím a chtěl jsem jít na svou první misi pokud možno co nejlépe připraven. Proto, hned jak jsem na cvičiště dorazil, jsem rozbalil své kopí a dal se do tréninku. Opět jsem se pokusil představit si svého mistra a dal se s ním do boje. A stejně jako předchozí den jsem dostával neuvěřitelně nafrak. Ať jsem zkusil cokoli, ať jsem zaútočil jakkoli, vždycky mě má představa dokázala snadno zablokovat a stejně tak mé obrany byly naprosto neúčinné proti útokům mého mistra, které si vždyky našli nějakou skulinku a cestu ke mě. Přesto jsem se však z každého tohoto nezdaru dokázal poučit a postupně hledal cestu k upatnění mé nové techniky. Možností jsem měl hned několik a všechny jsem náležitě využil, ale z pěti pokusů jenom u dvou se mi podařilo techniku správně provést. Proto jsem pokračoval ještě několik dalších hodin, než jsem dosáhl plné úspěšnosti. I tak jsem ale byl se svým výkonem silně nespokojen. Ačkoli jsem ovládl i tuto druhou techniku, můj trénink mi ukázal, že i tak je má kata značně nedokonalá a ještě jí chybí jedna technika. Jeden poslední, finální pohyb, který by ji udělal dokonalou. Stále v ní totiž byla mezera pro soupeře aby utekl. Stále tam bylo místo pro jeho obranu, což bylo něco co jsem se snažil eliminovat. V hlavě jsem tak měl nápad na třetí, finální techniku této Katy, ale už jsem neměl čas snažit se ji zkoušet. Místo toho jsem zamířil pro zásoby(převážně jídlo), načež jsem vyrazil ven z vesnice, směrem k lesu hledat ono ztracené děvče.

Přišel jsem tréninkového centra a tam jsem poprosil jednoho senseie, ať si se mnou dá civičný zápas. Zasazoval ránu za ránou a já se nestačil bránit. Snažil jsem se vydržet všechny ty bolestivé zásahy, ale pak jsem řekl že pro dnešek to stačí, jesli by nemohl dojít zítra a on přikývl a odešel. Já jsem si s heknutím sedl do tureckého sedu a snažil jsem se zvětšovat své limity chakry.

Endo Hikari
Vesele jsem přikráčela ke cvičišti a rozhlédla se. "Huh! Támhle někdo je!" usmála jsem se a zamířila za nějakým klukem, co tam seděl na zemi. Šla jsem ze zadu, takže mě nemohl zpozorovat. Jak jsem si ho tak prohlížela. *Hmmm.. takže lučíšník... * pomyslela jsem si. Obkroužila jsem ho a ocitla se před ním. *Asi trénuje...* zakývám a sednu si před něj. *Až si mě všimne tak si mě všimne...ale doufám, že mu to nebude dlouho trvat..* netrpělivě jsem se zašklebila.

Moje vycvičené smysli mi oznámili že se ke mě někdo blíži, nechal jsem to zatím tak a pak jsem se zavřenýma očima prohlásil: ,,Kdo jsi a co po mě chceš?'' Zeptám se a pak teprve otevřu oči a uvidím nějakou neznámou holku předemnou. Protáhl jsem se a pak jsem se na ni podívál takovým nečitelným pohledem. Prohlédl jsem si ji od hlavy až k patě a přitom jsem čekal odpověď na mou otázku.

Endo Hikari
Hned jak promluvil, vzbudilo to ve mě překvapení a radost. "Wau..." žasla jsem. "Ahoj... jsem Endo Hikari... chtěla jsem se tě zeptat jestli bys se mnou šel na misi. Kage mi řekl, že si mám někoho vzít s sebou. Ehm... ale jestli bych tě rušila při tréningu... tak se zeptám někoho jiného..." odpověděla jsem. *Prosím... prosím.. prosím!* v duchu jsem žadonila o to, aby šel, protože jsem dneska byla nějak líná hledat. Tu jsem si zase musela zopakovat. *Život je těžká zkouška a jen ten, kdo jeho výzvu přijme, opravdu ví, co znamená žít.* tu jsem se usmála a čekala na jeho odpověď.

,,Mě říkají Red Arrow, milerád s trbou půjdu na misi, ale potřebuju ještě dotrénovat.'' Prohlásím pevně a pak vstanu, přijdu k nějakému ninjovi a požádám ho ať si se mnou dá cvičný boj, schválně jeho ranám neuhýbám, až se má odolnost vůči ranám zvýší. Když už toho mám dost, tak mu poděkuji a sednu si a snažím se prodlužovat svou zásobu chakry. Po nějaké době dojdu k té holce a natáhnu ruku, abych jí pomohl vstát. ,,Tak, o jakou misi se jedná?''

Endo Hikari
"Hmm.. dobře..." přikývla jsem a přistoupila k malému jezírku a pozorovala ho při tréningu. Teď mi přišlo vhod, trénování výdrže. Nahromadila jsem chakru do nohou a vstoupila na hladinu. Chtěla jsem co nejméně dodávat chakru, aby mi vydržela co nejdéle. O chvilce později jsem se vrátila zpět na břeh a podívala se na Arrowa. Už mířil ke mě. Chytla jsem se nabízené ruky a vyslechla si ho. "Mnoo.. mám u sebe sedm svitků..." začala jsem. "Máme je potřeba zanést to do Tundry, měla by tam být vesnička, kde na to čekají..." řekla jsem mu o co vlastně jde.

,,Dobrá, tak můžeme jít.'' Otočil jsem se na patě a vyrazil jsem pryč z tréninkového centra, když jsem zamířil k bráně, ještě jsem se na ni podíval a zeptal se: ,,Jdeš nebo ne?'' Pousmál jsem se a znovu jsem nahodil kamenný výraz. Pokačoval jsem dál k bráně. Když jsem k ní dorazil, ohlédl jsem se po ní a uviděl jsem luk. Lukostřelkyně?! Udiveně se na ten luk dívám, ale pak vyrazím do té vesničky v tundře.

Endo Hikari
"Uhm.. dobře..." kývla jsem a podívala se na nebe. *Mnoo.. ještě se uvidí, jaký bude den...* pomyslela jsem si s úsměvem. "Uhm.. jo hned!" pohotově jsem řekla a rozběhla se za ním. *Hmm... zajímalo by mě, jak moc dobrý lučíšník to je...* zamyslela jsem se a konečky prstů se dotkla svého luku.