Nemocnice

Nemocnice je postavena z kamene dovezeného ze Zasněžených hor, má několik pater a každé se specializuje na něco jiného. V prvním patře je několik menších ordinací a ordinační sály. Ve druhém patře naleznete pokoje a ordinace specializovaných doktorů, opravdu znalých svého živobytí. Pokud máte vážnější zranění, je třeba zamířit sem. Ve třetím patře se pak specializují na zvláštní hosty či požadavky a hlavně pak na genetiku. Když však místo nahoru zamíříte do sklepení, dostanete se do pitevny. Zdejší pracující má temnou pověst, údajně si nechává malíčky lidí, kteří mu sem dorazí. Jinak však v celé nemocnici panuje příjemná atmosféra a nemusíte se bát jít sem i s intimními problémy.

Kumori Toorima

Onedlho som sa dostavil pred budovu nemocnice a hneď na to som vošiel dnu. Prvú vec ktorej som venoval pozornosť bola recepcia a dufal som že ma nejako nasmeruju k správnemu doktorovi. Podišiel som k pultu. "Zdravím... mám pocit že potrebujem lekára.. a i keď na to nevypadám, docela sa cítim dosť mizerne. Mohli by ste ma prosím nasmerovať správnym smerom? Ďakujem dopredu." no po tom mojom monologu mi vystrelila bolesť do takej miery že som sa skoro zvalil na zem. Keď to prestalo nachvíľu tak som sa znova narovnal a čakal pri pulte.

Na recepci se na tebe jen podívají a skoro tě nenechají domluvit, jelikož jsou kolem tebe hned tři med-ninjové. Rychle tě dovedou do jedné z místních ordinací a položí na lůžku. Svléknou tě do pasu a pohledná shinobi začne přikládat ruce snad na všechny místa, kde tě to bolí. Cítíš, jak se přesouvá její životní energie do tebe a pomalu se lepšíš. Po asi patnácti minutách podobného léčení se na tebe usměje a řekne, že můžeš, avšak máš se aspoň den držet v klidu a nijak neriskovat.

Kumori Toorima

Po takom rýchlom obehu situácií som bom najprv obklopený nedikmi a potom ani nie po chvíli na lôžku. Keď som si vypočul a zažil na vlastnej koži prvé líečenie pomocou lekárskych techník bolo to ako keby som vypil liečivý elixír a moje telo bolo plné ozdravovadsej látky. Vypočul som si varovanie a skúsil sa znova postaviť na nohy. Bolesť už nebola ale ten pocit že zrazu ma nič nebolí bol trošku divný.

Keď som mal pocit že možem odísť, obliekol som sa a vyrazil som preč z izby v ktorej som ležal. Vyrazil som smerom k recepcii a keď sa po mne nechcelo žiadnu sumu za využitie ich služieb, som vyrazil priamo von z nemocnice.

Vošla som do nemocnice s dosť jasným úmyslom. Nejakým zázrakom sa mi podarilo dotrepať až ku recepcii.
"Dobrý deň, potrebovala by som.. ehm.. no. Bola som vyriešiť problém s vlčou svorkou čo prepadávala obchodníkov.. povedzme že sa to nezaobišlo bez zranenia. Mám dohryzanú nohu a ruku." Zamumlala som, na čo som na pult vyložila pravačku, boli na nej krvavé škvrny a stopy od vlčích zubov, no nevyzerala vôbec pekne. Navyše som bola celá od krvi, ktorá však nepatrila.. aspoň nie všetka, mne. Celkom som sa bála, či ma vôbec prijmú.

Nakoniec sa tak stalo, zobrali ma k doktorke ktorá mi ošetrila nohu, ako aj ruku. Dokonca som dostala aj jednu barlu čo som považovala za tak trocha.. no proste som sa cítila blbo. Vyšla som z nemocnice do obytnej časti Yukigakure no sato.
(presun)